Alessandro Altobelli, fotbalový útočník, jehož jméno dodnes zní v uších mnoha fanoušků italského fotbalu, se narodil 28. listopadu 1955 v malém italském městečku Sonnino. Už od útlého věku bylo jasné, že má výjimečný talent pro střílení gólů. Proslavil se nejen svými přesnými střelami a čichem na branky, ale také přezdívkou „Spillo“, což v překladu znamená „Jehla“. Tato přezdívka mu přilnula kvůli jeho štíhlé postavě a schopnosti proklouznout obranou soupeře jako jehla nití. Altobelli se stal skutečnou legendou, zvláště pak v dresu milánského Interu, kde strávil většinu své úspěšné kariéry a zanechal nesmazatelnou stopu. Jeho příběh je příběhem oddanosti, tvrdé práce a nezapomenutelných momentů, které ho vynesly mezi největší osobnosti italského sportu a udělaly z něj hrdinu pro celé generace.
Po svých prvních krůčcích ve fotbale v klubech jako Latina a Brescia, kde si svými výkony rychle získal pozornost, přišel v roce 1977 zlom. Tehdy se Alessandro Altobelli přestěhoval do velkého města Milána a oblékl dres slavného klubu Inter Milán. Tam strávil dlouhých jedenáct sezón, které byly plné úspěchů a nezapomenutelných okamžiků. S Interem vyhrál v sezóně 1979/1980 italskou ligu, takzvané Scudetto, což byl pro něj i pro celý klub obrovský triumf. Kromě toho se mu podařilo dvakrát získat Italský pohár, známý jako Coppa Italia, v letech 1978 a 1982. Altobelli byl pro Inter nepostradatelný, pravidelně patřil mezi nejlepší střelce a jeho góly byly často klíčové pro vítězství. Fanoušci ho milovali pro jeho bojovnost, věrnost klubu a samozřejmě pro jeho schopnost proměňovat i ty nejtěžší šance. Stal se ikonou Interu a dodnes je považován za jednoho z nejlepších útočníků, kteří kdy za tento klub hráli, a jeho jméno je pevně spjato s historií „Nerazzurri“.
Kromě klubových úspěchů se Alessandro Altobelli zapsal do historie i na mezinárodní scéně. Byl důležitou součástí italské reprezentace a jeho největší okamžik přišel na mistrovství světa ve Španělsku v roce 1982. I když ve většině zápasů na turnaji seděl na lavičce náhradníků, jeho chvíle slávy přišla v tom nejdůležitějším zápase – ve finále proti silnému Západnímu Německu. Když se útočník Francesco Graziani zranil, trenér Enzo Bearzot poslal Altobelliho na hřiště. A „Spillo“ nezklamal! V 81. minutě finálového utkání vstřelil gól, který zvýšil vedení Itálie na 3:0. Byl to fantastický moment, který potvrdil italskou dominanci a prakticky zajistil vítězství. Itálie nakonec vyhrála 3:1 a stala se mistrem světa. Tento gól udělal z Altobelliho národního hrdinu a navždy ho zařadil mezi legendy italského fotbalu. Bylo to důkazem, že i hráč, který není vždy v základní sestavě, může být v nejdůležitějším okamžiku klíčový a rozhodnout o osudu celého turnaje.
Po jedenácti letech plných slávy a gólů v Interu Milán, odešel Alessandro Altobelli v roce 1988 na krátké angažmá do dalšího velkého italského klubu, Juventusu Turín. Zde strávil jednu sezónu, než se vrátil do svého dřívějšího působiště, klubu Brescia. V Brescii v roce 1990 ukončil svou bohatou hráčskou kariéru. Celkem vstřelil v italské lize Serie A 209 gólů, což ho řadí mezi nejlepší střelce všech dob. Po skončení aktivní kariéry se Altobelli neztratil z fotbalového světa. Pracoval jako televizní komentátor a odborník, kde svými zkušenostmi a znalostmi obohacoval sportovní přenosy. Také zastával různé manažerské pozice v menších klubech. Alessandro Altobelli je dodnes vzorem pro mnoho mladých fotbalistů. Jeho jméno je spojeno s nezapomenutelnými góly, velkými vítězstvími a především s mistrovstvím světa v roce 1982. Byl to skutečný „Spillo“, který se dokázal proklouznout obranou a trefit cíl, a jeho odkaz žije dál v srdcích fanoušků jako symbol oddanosti a fotbalového umění.