Valerij Voronin byl jedním z nejlepších fotbalistů Sovětského svazu a celé Evropy v 60. letech minulého století. Jeho hra byla plná elegance, síly a úžasných nápadů. Na hřišti vypadal, jako by tančil s míčem, a jeho přihrávky byly přesné jako hodinky. Byl to záložník, který uměl bránit i útočit, a jeho přehled o hře byl neuvěřitelný. Fanoušci ho milovali pro jeho styl a gentlemanství. Přestože dosáhl mnoha úspěchů, jeho život skončil tragicky, což z něj dělá jednu z nejsmutnějších postav fotbalové historie.
Valerij Voronin se narodil 17. července 1939 v Moskvě. Už jako malý kluk miloval fotbal a brzy se ukázalo, že má pro tento sport obrovský talent. Jeho kariéra začala v mládežnických týmech Dynama Moskva, kde rychle vynikl. Do prvního týmu Dynama se dostal v roce 1958 a brzy se stal klíčovým hráčem. S Dynamem Moskva zažil nejlepší roky své kariéry. Pomohl týmu vyhrát sovětskou ligu v letech 1959 a 1963. Na hřišti byl vždycky vidět. Měl atletickou postavu, ale pohyboval se s lehkostí baletního mistra. Dokázal získat míč, podržet ho a pak poslat přesnou přihrávku na útočníky. Jeho styl hry byl pro tehdejší dobu velmi moderní a inspiroval mnoho mladých fotbalistů.
Díky svým skvělým výkonům v Dynamu Moskva si Valerij Voronin brzy vysloužil pozvánku do národního týmu Sovětského svazu. Za reprezentaci odehrál celkem 63 zápasů a vstřelil 5 gólů. Byl klíčovou postavou týmu na mistrovství světa v Chile v roce 1962 a především na mistrovství světa v Anglii v roce 1966. Tam Sovětský svaz dosáhl svého největšího úspěchu, když skončil na čtvrtém místě. Voronin byl považován za jednoho z nejlepších hráčů turnaje. V roce 1964 pomohl Sovětskému svazu k druhému místu na mistrovství Evropy. Jeho výkony ho vynesly mezi nejlepší hráče světa. Dvakrát byl vyhlášen sovětským fotbalistou roku (1964, 1965) a několikrát se umístil v anketě o Zlatý míč, což je cena pro nejlepšího fotbalistu Evropy. V roce 1965 skončil dokonce pátý. Měl před sebou zářivou budoucnost a mnozí si mysleli, že by mohl získat i Zlatý míč.
Bohužel, život Valerije Voronina nabral v roce 1969 nečekaný a tragický směr. Měl vážnou autonehodu, při které utrpěl těžká zranění. Tato nehoda ho na dlouhou dobu vyřadila ze hry a ovlivnila nejen jeho fotbalovou kariéru, ale i celý jeho život. Ačkoliv se snažil vrátit na hřiště, už nikdy nedosáhl své dřívější formy. Jeho tělo už nebylo tak silné a rychlé jako dříve. Po nehodě začal mít Valerij také osobní problémy, které bohužel vedly k tomu, že propadl alkoholu. Bylo to pro něj těžké období, protože ztratil to, co miloval nejvíc – fotbal na nejvyšší úrovni. Jeho pokusy o návrat byly marné a v roce 1969 oficiálně ukončil svou profesionální kariéru. Bylo mu pouhých 30 let, věk, ve kterém mnoho fotbalistů dosahuje vrcholu.
Život po fotbale byl pro Valerije Voronina velmi těžký. Nedokázal se vyrovnat s koncem kariéry a s problémy, které ho trápily. Jeho boj s alkoholem se prohluboval a on se postupně stahoval do ústraní. Přes veškerou slávu a obdiv, které zažil na hřišti, se jeho osobní život rozpadal. Tragický konec přišel 19. května 1984, kdy byl Valerij Voronin nalezen mrtvý v Moskvě. Bylo mu pouhých 44 let. Okolnosti jeho smrti byly velmi nejasné a dodnes budí otázky. Jeho smrt byla obrovskou ranou pro celou fotbalovou komunitu a připomínkou toho, jak křehký může být život i těch nejslavnějších sportovců.
I přes jeho tragický konec zůstává Valerij Voronin v paměti fanoušků jako jeden z nejtalentovanějších a nejelegantnějších fotbalistů své doby. Byl to hráč, který uměl kombinovat sílu s technikou, a jeho hra byla radost pohledět. Jeho jméno je spojeno s největšími úspěchy sovětského fotbalu 60. let. Jeho příběh je smutnou připomínkou, že sláva a talent nemusí vždy zaručit šťastný život. Přesto si ho pamatujeme jako „fotbalového architekta“, který dokázal na hřišti tvořit krásu. Jeho odkaz žije dál v srdcích těch, kteří ho viděli hrát, a v historických knihách, které vyprávějí o zlaté éře sovětského fotbalu.