Wilfried Van Moer, muž, jehož jméno je v Belgii synonymem pro fotbalovou legendu, byl hráčem s obrovským srdcem a nezdolnou vůlí. Na hřišti vždycky nechal absolutně všechno, co v sobě měl, a jeho energie byla nakažlivá pro celý tým. Pro fanoušky a spoluhráče byl ztělesněním bojovníka, který se nikdy nevzdává, a právě pro tyto vlastnosti si vysloužil přezdívku „Malý generál“. Jeho kariéra byla plná vzestupů a pádů, triumfů i těžkých zranění, ale pokaždé se dokázal vrátit silnější a s ještě větší chutí do hry. Byl to záložník, který uměl skvěle bránit, ale zároveň se nebál jít dopředu a střílet góly, což z něj dělalo jednoho z nejkomplexnějších hráčů své doby. Jeho příběh je inspirací o tom, jak se nevzdávat a jít si za svým snem, a to i přes ty nejtěžší překážky, které život přináší.
Wilfried Van Moer se narodil 1. března 1945 v Beverenu v Belgii a už od útlého věku bylo jasné, že jeho život bude spojen s fotbalem. Své první kroky ve velkém fotbale udělal v klubu Royal Antwerp FC, kde se rychle stal klíčovým hráčem. Jeho talent byl nepřehlédnutelný – měl skvělý přehled o hře, uměl tvrdě bojovat o každý míč a jeho střely byly velmi nebezpečné pro brankáře soupeře. Brzy si ho všimly i větší kluby a jeho přestup do Standardu Lige v roce 1968 odstartoval zlatou éru jeho kariéry. V Lige se stal skutečnou superstar a srdcem týmu, který v té době dominoval belgické lize. Byl to hráč, který dokázal strhnout celý stadion a motivovat své spoluhráče k nejlepším výkonům. Jeho odhodlání a vášeň pro hru byly skutečně jedinečné.
Léta strávená ve Standardu Lige byla pro Wilfrieda Van Moera obdobím největších úspěchů. S klubem vyhrál belgickou ligu hned třikrát za sebou, a to v letech 1969, 1970 a 1971. Byl to neuvěřitelný úspěch a on sám byl za své výkony oceněn třikrát titulem belgického fotbalisty roku (v letech 1969, 1970 a 1972). To svědčí o tom, jak moc byl pro svůj tým důležitý a jak si ho vážili fanoušci i odborníci. Na hřišti byl neúnavný, běhal od jednoho pokutového území k druhému, bránil, útočil a vždycky se snažil najít nejlepší řešení pro svůj tým. Jeho přínos pro Standard Lige byl obrovský a dodnes je považován za jednu z největších legend tohoto klubu. Byl to zkrátka hráč, který dokázal změnit průběh zápasu svou pouhou přítomností a nasazením.
Kromě klubové kariéry byl Wilfried Van Moer také důležitou součástí belgického národního týmu. Zahrál si na Mistrovství Evropy v roce 1972, kde Belgie vybojovala třetí místo. To byl pro malou zemi jako Belgie velký úspěch. V roce 1972 ho však potkalo velmi vážné zranění kolene, které ohrozilo celou jeho kariéru. Mnozí si mysleli, že je to konec, ale „Malý generál“ se nevzdal. Prošel dlouhou a náročnou rekonvalescencí a s obrovskou vůlí se dokázal vrátit na hřiště. Jeho návrat byl jedním z nejslavnějších v historii belgického fotbalu. V pozdním věku, když mu bylo už přes třicet, zažil další vrchol kariéry, když pomohl Belgii dostat se do finále Mistrovství Evropy v roce 1980, což bylo pro všechny velké překvapení. Hrál také na Mistrovství světa v roce 1982 ve Španělsku, kde ukázal, že i v pokročilém věku má stále co nabídnout. Jeho vytrvalost a odhodlání byly inspirací pro celý tým i pro fanoušky.
Po odchodu ze Standardu Lige hrál Van Moer ještě za kluby jako Beringen a Beveren, kde opět ukázal své kvality a pomohl týmu k dobrým výsledkům. S fotbalem skončil v poměrně vysokém věku, což svědčí o jeho lásce k tomuto sportu a o jeho fyzické kondici. Po ukončení aktivní hráčské kariéry se vrhl na trenérskou dráhu. Trénoval různé belgické kluby a krátce působil i jako asistent trenéra a později jako hlavní trenér belgické reprezentace. I když jeho trenérská kariéra nebyla tak slavná jako ta hráčská, Wilfried Van Moer zůstal navždy spojen s belgickým fotbalem a jeho odkaz žije dál. Byl to muž, který na hřišti zanechal nesmazatelnou stopu a ukázal, že s odhodláním a bojovností se dá dosáhnout velkých věcí. Jeho jméno je symbolem éry, kdy fotbal byl především o vášni, srdci a neúnavné práci.