Włodzimierz Lubański je jméno, které zní jako fotbalová symfonie. Je to jeden z největších hráčů, jaké kdy Polsko mělo. Narodil se 28. února 1947 v Gliwicích a už od útlého věku bylo jasné, že má pro fotbal mimořádný talent. Jeho rychlost, technika a neuvěřitelný cit pro gól ho předurčovaly k velkým věcem. Než dosáhl dospělosti, už ho znalo celé Polsko. Włodzimierz se stal idolem pro tisíce mladých fotbalistů a symbolem naděje pro polský sport. Jeho cesta začala v malém klubu Sośnica Gliwice, ale brzy si ho všiml jeden z největších polských klubů té doby – Górnik Zabrze, kde se brzy stal hvězdou. Tam začala jeho skutečná fotbalová pohádka, plná gólů, vítězství, ale i jednoho velkého smutku.
Když Lubański debutoval za Górnik Zabrze, bylo mu pouhých šestnáct let. Okamžitě ukázal, že není jen talent, ale hotový hráč. Ve svém prvním ligovém zápase dokonce vstřelil gól! Stal se nejmladším střelcem v historii polské ligy. Během let strávených v Górniku Zabrze se stal skutečnou ikonou. Pomohl týmu k mnoha titulům polského mistra a byl klíčovým hráčem, který vedl Górnik k evropským úspěchům. V roce 1970 se s Górnikem dostal až do finále Poháru vítězů pohárů, což byl obrovský úspěch pro polský klubový fotbal. I když ve finále prohráli s Manchesterem City, Lubański ukázal, že patří mezi nejlepší útočníky Evropy. Jeho góly byly často krásné, plné elegance a fotbalové chytrosti. Byl to rozený střelec, který dokázal skórovat z každé pozice.
Lubańskiho talent nezůstal bez povšimnutí ani u trenérů polské reprezentace. Svůj debut si odbyl už v šestnácti letech a opět se stal nejmladším reprezentantem Polska, který kdy hrál. V roce 1972 dosáhl se svým týmem obrovského úspěchu, když získal zlatou medaili na olympijských hrách v Mnichově. Byl kapitánem týmu a jeho vůdčí schopnosti a góly byly pro zlatý úspěch klíčové. Všichni fanoušci si pamatují jeho důležité góly v kvalifikaci na mistrovství světa v roce 1974. Polsko mělo hrát proti silné Anglii a potřebovalo bod, aby se dostalo na šampionát. V památném zápase na stadionu Wembley v roce 1973 Lubański sice vstřelil jeden z nejdůležitějších gólů své kariéry, když pomohl k remíze 1:1, ale bohužel se v tomto zápase vážně zranil. Přetrhl si křížové vazy v koleni a to znamenalo, že nemohl hrát na mistrovství světa v roce 1974, kde Polsko získalo fantastické třetí místo. To bylo pro něj obrovské zklamání a pro polský fotbal velká ztráta.
Po těžkém zranění a dlouhé rehabilitaci se Lubański rozhodl pro nový start. V roce 1975 odešel do zahraničí, což bylo v té době pro polské hráče velmi neobvyklé. Přestoupil do belgického klubu KSC Lokeren. Mnoho lidí si myslelo, že po tak vážném zranění už nikdy nebude hrát na nejvyšší úrovni. Ale Lubański ukázal, že je bojovník. V Lokeren se stal opět hvězdou, střílel góly a pomohl týmu k historickým úspěchům. V Belgii strávil sedm úspěšných let a stal se legendou klubu. Později hrál ještě za další francouzské a belgické kluby, jako byly Valenciennes, Quimper a Mechelen, než ve svých čtyřiceti letech ukončil profesionální kariéru. Jeho návrat po zranění byl inspirací pro mnoho sportovců.
Włodzimierz Lubański je dodnes nejlepším střelcem v historii polské reprezentace a jeho jméno je zlatým písmem zapsáno v dějinách polského fotbalu. I když mu zranění zabránilo v účasti na slavném mistrovství světa 1974, jeho přínos pro polský fotbal je nezpochybnitelný. Byl to hráč, který spojoval eleganci s obrovskou efektivitou. Po skončení hráčské kariéry se věnoval trenérství a skautingu, působil i jako komentátor. Jeho příběh je příběhem o obrovském talentu, tvrdé práci, nezdolné vůli a boji s nepřízní osudu. Włodzimierz Lubański zůstává navždy symbolem polské fotbalové hrdosti a inspirací pro generace hráčů a fanoušků.