Když se řekne maďarský fotbal 50. let minulého století, mnozí si vybaví legendární „Zlatou jedenáctku“ – tým, který udivoval svět útočným fotbalem. Uprostřed této hvězdné sestavy, vedle jmen jako Ferenc Puskás nebo Nándor Hidegkuti, stál muž, jehož brankářské umění bylo stejně průkopnické jako jejich útok. Tím mužem byl Gyula Grosics, známý také jako „Černý Panter“. Jeho jméno je navždy spojeno s érou, kdy Maďarsko dominovalo světovému fotbalu a kdy on sám předefinoval roli brankáře.
Gyula Grosics se narodil 4. února 1926 v obci Dorog v Maďarsku. Už od útlého věku bylo jasné, že má výjimečný talent pro sport. Místo běhání po hřišti si Gyula vybral místo v brance. Jeho volba ovlivnila světový fotbal. První kroky v kariéře vedly přes místní kluby, až se dostal do větších týmů jako Mateosz Munkás a později Teherfuvar. Zde se začal formovat jeho jedinečný styl. Grosics nebyl jen brankář, který čeká na čáře. Byl to brankář, který se aktivně zapojoval do hry, vybíhal z branky, rozehrával míče a často fungoval jako další obránce. Tento styl byl revoluční a zpočátku mu mnoho lidí nerozumělo. Brzy se ale ukázalo, že Grosics má pravdu a jeho vize fotbalu je před svou dobou.
Největší slávu zažil Gyula Grosics jako klíčový člen maďarské reprezentace, která vešla do historie jako „Zlatá jedenáctka“. Tento tým byl skutečným fenoménem. V roce 1952 získali zlatou medaili na olympijských hrách v Helsinkách, což byl obrovský úspěch. Ale to nejlepší mělo teprve přijít. V roce 1953 se Maďarsko vydalo do Anglie, aby se utkalo s tehdy neporaženou anglickou reprezentací na legendárním stadionu Wembley. Nikdo nečekal, že by Angličané mohli prohrát doma. Ale maďarský tým, s Grosicsem v brance, předvedl úžasný výkon a zvítězil 6:3. Tento zápas je dodnes známý jako „Zápas století“ a šokoval celý fotbalový svět. Grosics svými zákroky a rozehrávkou přispěl k tomu, že maďarský tým mohl hrát svůj útočný fotbal. O půl roku později, v odvetě v Budapešti, Maďarsko Anglii deklasovalo ještě větším rozdílem, a to 7:1. Grosicsova branka byla v těchto zápasech jako nedobytná pevnost.
Vrcholem, ale zároveň i největším zklamáním, bylo pro Grosicse a celý tým mistrovství světa v roce 1954 ve Švýcarsku. Maďarsko bylo jasným favoritem turnaje. Prošlo skupinou s lehkostí, porazilo Brazílii i Uruguay a dostalo se do finále, kde se mělo utkat se Západním Německem. Maďaři už jednou Němce na turnaji porazili 8:3. Všichni očekávali další maďarské vítězství a zisk titulu mistrů světa. Ale finále se stalo známým jako „Zázrak v Bernu“. I přes vedení 2:0 se Maďarům nepodařilo udržet náskok a prohráli 2:3. Pro Grosicse to byla obrovská rána. I po letech říkal, že na tento zápas nikdy nezapomene a že ho dodnes bolí. I přes porážku jeho výkony potvrdily status jednoho z nejlepších brankářů na světě.
Gyula Grosics nebyl jen skvělý brankář, byl to vizionář. V době, kdy většina brankářů stála u brankové čáry, Grosics aktivně vycházel z branky. Často se pohyboval daleko před ní, pomáhal obraně, sbíral dlouhé míče a zahajoval útoky přesnými přihrávkami. Byl to jakýsi „sweeper-keeper“ neboli „brankář-libero“ dávno předtím, než se tento pojem stal běžným. Jeho odvaha, rychlost a skvělá práce s míčem ho odlišovaly od ostatních. Jeho agilita a reflexy byly obdivuhodné, dokázal chytat střely, které se zdály nechytatelné. A proč „Černý Panter“? Tuto přezdívku získal díky svému typickému černému brankářskému dresu, který nosil, a také díky své mrštnosti a eleganci v brance. Byl to skutečný vůdce a opora týmu, jeho přítomnost dodávala obráncům klid a sebedůvěru.
Po zlaté éře přišly těžké časy. Maďarské povstání v roce 1956 mělo obrovský dopad na celou zemi i na fotbal. Mnozí hráči „Zlaté jedenáctky“ zůstali v zahraničí, ale Grosics se rozhodl vrátit do Maďarska. Zůstal věrný své zemi, i když měl nabídky z nejlepších evropských klubů. Pokračoval v kariéře v Tatabánya Bányász, kde se stal klubovou legendou. Svou kariéru ukončil v roce 1962, kdy mu bylo 36 let. I když už nemohl hrát na mezinárodní úrovni, jeho vliv na maďarský fotbal byl nesmazatelný. Po skončení aktivní kariéry se věnoval trenérské práci a zůstal spojen s fotbalem až do vysokého věku.
Gyula Grosics zemřel 19. června 2014 ve věku 88 let. Odešel jako národní hrdina a ikona světového fotbalu. Jeho odkaz však žije dál. Byl brankářem, který předběhl svou dobu, a jeho inovativní přístup ke hře ovlivnil generace brankářů po celém světě. Jeho jméno je synonymem pro odvahu, talent a vůli. Gyula Grosics, „Černý Panter“, zůstane navždy v paměti jako jeden z největších sportovců, jaké kdy Maďarsko dalo světu.