Mario Alberto Corso se narodil 25. srpna 1940 v argentinském Buenos Aires. Už od mala bylo jasné, že má pro fotbal výjimečný talent. Jeho levá noha byla jako kouzelná hůlka, s níž dokázal neuvěřitelné věci. Byl to hráč, který dokázal rozjásat davy svým uměním. Jeho kariéra je plná nezapomenutelných momentů a úspěchů.
Mario Corso vyrostl v chudé čtvrti Buenos Aires. Fotbal byl pro něj únikem z reality a možností, jak něco dokázat. Na hřištích si brousil své dovednosti, trénoval svou levačku do úmoru. Jeho snem bylo hrát za slavný klub a reprezentovat svou zemi. A jeho sen se brzy začal naplňovat.
Jeho profesionální kariéra začala v klubu Club Atlético Independiente, jednom z největších a nejslavnějších argentinských klubů. Tam se rychle prosadil. Jeho rychlost, skvělá technika a neuvěřitelné střely z dálky z něj udělaly hvězdu. Dokázal dát gól prakticky z jakékoli pozice. Jeho levačka byla postrachem pro brankáře soupeře. V dresu Independiente získal několik titulů a stal se miláčkem fanoušků.
V Independiente si ho všimli i trenéři argentinské reprezentace. Byl povolán do národního týmu a dostal šanci ukázat svůj talent na mezinárodní scéně. Jeho debut v reprezentaci byl úspěšný a naznačoval, že z něj vyroste velký hráč. S Independiente si užil mnoho radosti a úspěchů, ale jeho kariéra ho brzy zavedla dál, na evropský kontinent.
V roce 1963 přišla velká změna. Mario Corso přestoupil do italského velkoklubu Inter Milán. To byl pro něj obrovský krok. V Itálii se fotbal hrál jinak, byl více taktický a fyzicky náročnější. Ale Corso se rychle přizpůsobil. V Interu se stal klíčovým hráčem a jedním z hlavních tahounů týmu. Jeho levačka tam doslova explodovala.
V dresu Interu Milán zažil nejzářnější období své kariéry. Vyhrál s ním dvakrát Pohár mistrů evropských zemí (dnešní Liga mistrů) v letech 1964 a 1965. To byly obrovské úspěchy, které zapsaly Inter do fotbalové historie. A Corso byl u toho. Jeho góly v těchto soutěžích byly nezapomenutelné. Dokázal skórovat z přímých kopů, z voleje, prostě ze všeho. Byl to fotbalový génius.
Kromě evropských pohárů vyhrál s Interem i dvakrát italskou ligu. Stal se ikonou klubu a jedním z nejlepších levonohých hráčů své generace. Jeho souhra s dalšími hvězdami Interu, jako byli Sandro Mazzola a Giacinto Facchetti, byla pastvou pro oči. Společně tvořili nezastavitelnou mašinu, která dominovala evropskému fotbalu.
Mario Corso reprezentoval Argentinu na Mistrovství světa v Chile v roce 1962. I když Argentinci tehdy neuspěli podle očekávání, Corso ukázal svůj potenciál a talent. Jeho výkony v reprezentaci byly často skvělé, i když mu někdy chyběla větší podpora týmu. Přesto byl vždy platným hráčem a symbolem argentinského fotbalu.
Po úspěšných letech v Interu Milán hrál Corso i za jiné italské kluby, jako byl například Hellas Verona. I tam dokázal, že je stále vynikajícím hráčem, i když už ne v takové záři reflektorů. Jeho fotbalový um ale zůstával. Vždy dokázal potěšit fanoušky svými technickými finesami a gólovými akcemi.
Jeho kariéra nebyla jen o gólech a trofejích. Byl to hráč, který přinášel do hry krásu a eleganci. Dokázal driblovat kolem soupeřů jako by s míčem tančil. Jeho přihrávky byly přesné a jeho střely nečekané. Byl to skutečný umělec na hřišti.
Mario Corso ukončil svou aktivní hráčskou kariéru v roce 1973. Ale jeho jméno a jeho fotbalové umění zůstaly v paměti fanoušků. Stal se legendou Interu Milán a argentinského fotbalu. Jeho levačka byla legendární a jeho góly nezapomenutelné. Mnoho mladých hráčů se na něj dívalo jako na vzor.
Po skončení kariéry se věnoval trénování. Předával své zkušenosti a znalosti mladším generacím. I v této roli dokázal přinést něco nového a zajímavého. Jeho láska k fotbalu ho nikdy neopustila.
Mario Corso zemřel 20. června 2020. Zanechal za sebou obrovský odkaz. Byl to hráč, který dokázal spojit technickou brilanci s bojovností a srdcem. Jeho jméno je navždy spjato s nejkrásnějšími momenty fotbalu. Byl to jeden z těch, kteří ukázali světu, jak krásný a vášnivý může fotbal být. Jeho levá noha byla skutečně kouzelná.