Anatolij Vasiljevič Demjanenko. Toto jméno možná dnešním mladým fotbalovým fanouškům nic neřekne, ale pro pamětníky a milovníky ukrajinského i sovětského fotbalu je to pojem. Byl to levonohý obránce, který okouzlil svými skvělými výkony nejen fanoušky na stadionech, ale i ty u televizních obrazovek. Jeho kariéra byla dlouhá a úspěšná, plná nezapomenutelných momentů a trofejí. Demjanenko nebyl jen obyčejný hráč, byl to skutečný lídr na hřišti, který uměl své spoluhráče strhnout a vést je k vítězství. Jeho technika, přehled ve hře a neuvěřitelně přesné střely z dálky z něj udělaly legendu.
Narodil se 19. února 1959 v obci Dnipro, která leží na východě Ukrajiny. Už od mládí bylo jasné, že má k fotbalu blízko. Trávil hodiny a hodiny na hřištích, piloval své dovednosti a snil o tom, že se stane profesionálním fotbalistou. Jeho talent si brzy všimli trenéři a v roce 1977 se dostal do slavného klubu Dynamo Kyjev. To byl pro mladého Anatolije obrovský krok vpřed. Dynamo Kyjev byl v té době jeden z nejlepších týmů v Sovětském svazu a hrát za něj byla čest.
V Dynamu Kyjev se Demjanenko rychle zabydlel. Trenéři viděli jeho potenciál a dali mu šanci. Anatolij se jim za důvěru odměnil skvělými výkony. Jeho levá noha byla jako kouzelná hůlka. Dokázal s ní posílat přesné přihrávky, skvěle centrovat a hlavně, uměl dávat nádherné góly z dálky. Jeho střely byly tvrdé a přesné, brankáři si proti nim často nevěděli rady.
Během svého působení v Dynamu Kyjev vyhrál Anatolij Demjanenko spoustu trofejí. S klubem získal pět titulů mistra Sovětského svazu (v letech 1980, 1981, 1985, 1986 a 1990) a čtyřikrát vyhrál sovětský pohár (1982, 1985, 1987 a 1990). Vrcholem jeho klubové kariéry bylo vítězství v Poháru vítězů pohárů v roce 1986. To byl obrovský úspěch nejen pro Dynamo Kyjev, ale i pro celý sovětský fotbal. Demjanenko byl klíčovým hráčem tohoto týmu a jeho výkony v evropských pohárech byly nezapomenutelné. Byl to obránce, který se nebál jít dopředu a podpořit útok, ale zároveň byl pevnou oporou v defenzivě.
Anatolij Demjanenko nebyl jen hvězdou v klubu, ale také v sovětské reprezentaci. Za Sovětský svaz odehrál celkem 80 zápasů a vstřelil 8 gólů. Byl také kapitánem týmu, což svědčí o jeho vůdčích schopnostech a respektu, který si mezi spoluhráči získal. Jeho největším úspěchem v reprezentaci bylo stříbrná medaile na Mistrovství Evropy v roce 1988, kde Sovětský svaz ve finále podlehl Nizozemsku.
Demjanenko reprezentoval Sovětský svaz i na Mistrovství světa v roce 1986 v Mexiku. I když tým nedosáhl na medaili, Anatolijovy výkony patřily mezi ty nejlepší. Jeho zkušenosti a klid na hřišti byly pro mladší hráče velkým přínosem. Byl to hráč, který uměl v klíčových momentech podržet míč, rozdat přesnou přihrávku a zklidnit hru.
Po rozpadu Sovětského svazu a vzniku samostatné Ukrajiny hrál Demjanenko ještě krátce za ukrajinské kluby, například za CSKA Kyjev a Metalurh Zaporoží. V roce 1994 ukončil svou aktivní hráčskou kariéru. Ale fotbalu zůstal věrný. Hned po konci kariéry se pustil do trénování.
Jeho trenérská dráha byla také zajímavá. Vystřídal několik ukrajinských klubů, například FK Obolon Kyjev, FK Charkov a FK Lviv. V roce 2005 se stal trenérem ukrajinské reprezentace do 21 let, kterou vedl dva roky. Později trénoval i áčko ukrajinské reprezentace, kde působil jako asistent trenéra. Jeho zkušenosti z aktivní kariéry mu pomáhaly v jeho práci s mladými hráči i s profesionálním týmem.
Anatolij Vasiljevič Demjanenko je dodnes považován za jednoho z nejlepších ukrajinských fotbalistů všech dob. Jeho schopnosti, profesionalita a oddanost fotbalu z něj udělaly legendu. Jeho levá noha dokázala na hřišti kouzlit a jeho jméno je navždy zapsáno v historii ukrajinského a sovětského fotbalu. I když už aktivně nehrají, jeho odkaz žije dál v srdcích fanoušků a v nových generacích fotbalistů, kteří se jím inspirují.