Když se řekne jméno Dragan Stojković, mnoho fotbalových fanoušků si okamžitě vybaví elegantního záložníka s neuvěřitelnou technikou a přezdívkou „Piksi“. Tento srbský fotbalista, narozený 3. března 1965 v Niši, byl jedním z nejnadanějších hráčů své generace. Jeho hra byla plná kreativity, přesných přihrávek a nádherných gólů, které často padaly po sólových akcích nebo z volných kopů. Piksi byl typickým „desítkou“ – tvůrcem hry, který dokázal z ničeho vytvořit šanci a svými kličkami zmást i ty nejlepší obránce. Jeho kariéra je příběhem velkých úspěchů, ale také několika hořkosladkých momentů, které patří k fotbalu.
Své první fotbalové krůčky udělal Dragan Stojković v rodném městě, kde začal hrát za místní klub Radnički Niš. Už jako mladík bylo jasné, že má mimořádný talent. Jeho schopnost ovládat míč a vidět hru jinak než ostatní hráči ho rychle posunula do prvního týmu. V roce 1986 si ho všiml jeden z největších jugoslávských klubů, Crvena zvezda Bělehrad, a Piksi se přestěhoval do hlavního města. Zde se okamžitě stal hvězdou. S Crvenou zvezdou vyhrál dva tituly mistra Jugoslávie a Jugoslávský pohár. Byl kapitánem týmu a miláčkem fanoušků, kteří zbožňovali jeho styl hry. V roce 1988 a 1989 byl dokonce vyhlášen nejlepším fotbalistou Jugoslávie, což jen potvrdilo jeho výjimečnost a dominantní postavení v tehdejším jugoslávském fotbale.
Po úspěšných letech v Crvene zvezdě přišel v roce 1990 velký přestup do zahraničí. Dragan Stojković zamířil do francouzského velkoklubu Olympique Marseille, který v té době patřil mezi nejlepší týmy v Evropě. V roce 1991 se s Marseille dostal až do finále Poháru mistrů evropských zemí, což je dnešní Liga mistrů. Kuriózní je, že jeho soupeřem ve finále byla právě jeho bývalá Crvena zvezda. Z úcty ke svému bývalému klubu a fanouškům se Piksi rozhodl v zápase nepředvést svůj nejlepší výkon a dokonce nešel kopat penaltu v rozstřelu, který nakonec vyhrála Crvena zvezda. Po krátkém hostování ve Veroně a návratu do Marseille se v roce 1994 rozhodl pro netradiční krok a odešel hrát do Japonska, do klubu Nagoya Grampus Eight. Zde prožil nejdelší a pravděpodobně nejšťastnější část své kariéry. V Nagoyi se stal absolutní ikonou, hrál pod vedením slavného trenéra Arsna Wengera a v roce 1995 i 1999 získal Japonský pohár. V Japonsku ukončil v roce 2001 svou bohatou hráčskou kariéru a jeho dres s číslem „10“ byl v Nagoyi navždy vyřazen na jeho počest.
Dragan Stojković byl také klíčovou postavou jugoslávské reprezentace. Za národní tým odehrál 84 zápasů a vstřelil 15 gólů. Zúčastnil se dvou mistrovství světa (Itálie 1990 a Francie 1998) a jednoho mistrovství Evropy (Belgie a Nizozemsko 2000). Na mistrovství světa v Itálii v roce 1990 patřil k nejlepším hráčům turnaje a jeho dva góly proti Španělsku v osmifinále jsou dodnes legendární. Jeho styl hry byl naprosto jedinečný. Byl to pravý dirigent středu pole, který dokázal jedním dotykem změnit směr útoku, přihrát míč přesně na nohu spoluhráče nebo se elegantně prokličkovat přes několik protihráčů. Jeho volné kopy byly smrtící zbraní a jeho přehled ve hře mu umožňoval vidět šance tam, kde je jiní neviděli. Piksi nebyl jen fotbalista, byl to umělec s míčem.
Po ukončení hráčské kariéry zůstal Dragan Stojković fotbalu věrný. Nejprve působil jako prezident Fotbalového svazu Srbska a Černé Hory a později jako prezident Crvene zvezdy Bělehrad. V roce 2008 se vrátil do Japonska, ale tentokrát v roli trenéra svého bývalého klubu Nagoya Grampus Eight. Zde navázal na své úspěchy a v roce 2010 dovedl Nagoyu k historickému titulu mistra Japonska, což bylo poprvé v historii klubu. V roce 2021 se stal trenérem srbské fotbalové reprezentace a pod jeho vedením se Srbsko kvalifikovalo na mistrovství světa v Kataru v roce 2022. Dragan Stojković je legendou, jejíž odkaz žije dál nejen v paměti fanoušků, ale i v jeho pokračující práci pro fotbal. Jeho jméno je synonymem pro eleganci, techniku a lásku k nejkrásnější hře na světě.