Když se řekne belgický fotbal, mnoho jmen se vybaví, ale jen málokteré má takový lesk a eleganci jako Enzo Scifo. Tento výjimečný záložník, narozený v roce 1966 v belgickém městě La Louvire, se stal ikonou svého sportu a jedním z nejlepších hráčů, které Belgie kdy světu dala. Jeho kariéra byla plná velkých klubů, nezapomenutelných momentů na mistrovství světa a obdivuhodné techniky, která ho odlišovala od ostatních. Byl to hráč s italskými kořeny, ale s belgickým srdcem, který dokázal okouzlit fanoušky po celé Evropě. Jeho jméno je dodnes synonymem pro krásný a inteligentní fotbal, který bavil miliony lidí.
Enzo Scifo se narodil do rodiny italských imigrantů, což mu dalo nejen temperament, ale i vrozený cit pro hru, který je často spojován s jihoevropským fotbalem. Už jako malý chlapec bylo jasné, že má mimořádný talent. Jeho fotbalová cesta začala v menších klubech, ale brzy si ho všiml jeden z největších belgických týmů, RSC Anderlecht. Do Anderlechtu přišel v roce 1982 a rychle se probojoval do prvního týmu. Bylo mu pouhých sedmnáct let, když v roce 1983 debutoval v A-týmu, a okamžitě ukázal, že na hřišti patří mezi dospělé. S Anderlechtem zažil Scifo velmi úspěšné období. Získal s ním tři tituly belgického mistra v letech 1985, 1986 a 1987, a stal se miláčkem fanoušků. Jeho hra byla plná elegance, skvělých přihrávek a nečekaných střel z dálky. V roce 1984, ve svých osmnácti letech, dokonce získal prestižní ocenění Belgická zlatá kopačka pro nejlepšího hráče ligy, což jasně ukázalo jeho obrovský potenciál a dominanci na domácí scéně. Anderlecht byl pro Scifa odrazovým můstkem do velkého evropského fotbalu a brzy si ho všimly i ty největší kluby světa.
Kromě klubových úspěchů se Enzo Scifo proslavil i na mezinárodní scéně. Byl klíčovým hráčem belgické reprezentace a zúčastnil se neuvěřitelných čtyř mistrovství světa ve fotbale, což je rekord, který se povedl jen hrstce hráčů. Poprvé reprezentoval svou zemi na mistrovství světa v Mexiku v roce 1986. Tam Belgie překvapila celý svět a dostala se až do semifinále, kde podlehla pozdějším vítězům z Argentiny v čele s Diegem Maradonou. Scifo byl tehdy jedním z nejmladších hráčů týmu, ale už tehdy ukázal svou třídu a přispěl k historickému úspěchu. Jeho gól proti Sovětskému svazu v osmifinále byl jedním z nezapomenutelných momentů turnaje. Dále se zúčastnil mistrovství světa v Itálii v roce 1990, kde opět předváděl skvělé výkony, ačkoli Belgie vypadla v osmifinále. Nechyběl ani na šampionátu v USA v roce 1994 a svou rekordní čtvrtou účast si připsal na mistrovství světa ve Francii v roce 1998, kde byl už jedním z nejzkušenějších hráčů týmu. Celkem za národní tým odehrál 84 zápasů a vstřelil 18 gólů, což z něj dělá jednoho z nejvýznamnějších belgických reprezentantů historie.
Po úspěšných letech v Anderlechtu se Enzo Scifo vydal dobývat evropské velkokluby. V roce 1987 přestoupil do italského Interu Milán, kde strávil jednu sezónu. Ačkoli se mu v Interu nedařilo tak, jak se očekávalo, jeho italské dobrodružství pokračovalo v jiných klubech. Následovala angažmá v Girondins Bordeaux ve Francii a poté opět v Itálii, tentokrát v AJ Auxerre, kde pod vedením legendárního trenéra Guy Roux znovu rozkvetl. V Auxerre si Scifo získal zpět svou skvělou formu a ukázal, že je stále hráčem světové extratřídy. Jeho dalším významným přestupem byl návrat do Francie, kde strávil velmi úspěšné roky v AS Monaco. S Monakem získal v sezóně 1996/1997 titul francouzského mistra, což byl jeden z vrcholů jeho klubové kariéry. V dresu Monaka, kde působil po boku mladých talentů jako Thierry Henry a David Trezeguet, byl Scifo klíčovým hráčem a mentorem. Mezi jeho další zastávky patřily italské Torino a závěr kariéry strávil opět v milovaném Anderlechtu, kam se vrátil v roce 1997 a přidal další dva ligové tituly v letech 2000 a 2001. Svou profesionální kariéru ukončil v roce 2001 v belgickém Charleroi, kde se snažil pomoci svému mateřskému regionu, ale kvůli zranění musel pověsit kopačky na hřebík dříve, než plánoval. Jeho cesta Evropou byla plná výzev, ale Scifo vždy dokázal ukázat svou kvalitu.
Co dělalo Enza Scifa tak výjimečným hráčem? Především to byla jeho elegance a technická zručnost. Scifo byl typický playmaker, tedy hráč, který tvoří hru a rozděluje míče. Měl neuvěřitelný přehled o hřišti, dokázal poslat přesnou přihrávku na velkou vzdálenost a jeho driblink byl čistý a efektivní. Nebyl to sice nejrychlejší hráč, ale jeho myšlení bylo vždy o krok napřed před soupeři. Dokázal číst hru, předvídat situace a vždy se ocitnout na správném místě ve správný čas. Kromě toho měl i silnou a přesnou střelu z dálky, kterou často překvapoval brankáře. Byl to inteligentní fotbalista, který vždy hledal nejlepší řešení pro tým, a jeho klid s míčem u nohy byl obdivuhodný. Fanoušci ho milovali pro jeho styl, který byl krásný na pohled a zároveň velmi účinný. Byl to takzvaný „číslo 10“, klasický tvůrce hry, který dnes v moderním fotbale už není tak často k vidění. Jeho odkaz spočívá v tom, že ukázal, jak se dá hrát fotbal s grácií a chytrostí, a stal se vzorem pro mnoho mladých hráčů.
Ani po skončení aktivní hráčské kariéry se Enzo Scifo od fotbalu neodloučil. Věnoval se trenérské práci, kde se snažil své bohaté zkušenosti předávat dalším generacím. Trénoval několik belgických klubů, například Charleroi, Tubize, Mons nebo Mouscron. Působil také u belgické reprezentace do 21 let, kde pomáhal rozvíjet mladé talenty a připravovat je na velký fotbal. Ačkoli jeho trenérská kariéra nebyla tak oslnivá jako ta hráčská, Scifo zůstal fotbalu věrný a snažil se přispívat k jeho rozvoji v Belgii. Jeho znalosti a pochopení hry jsou neocenitelné a i v roli trenéra se snažil prosazovat krásný a útočný fotbal, který sám jako hráč miloval.
Enzo Scifo je bezpochyby jednou z největších postav belgického fotbalu. Jeho kariéra, která zahrnovala čtyři mistrovství světa, tituly v Belgii a Francii a působení v předních evropských klubech, je důkazem jeho výjimečného talentu a vytrvalosti. Byl to elegantní záložník, mistr přihrávek a střelec krásných gólů, který zanechal nesmazatelnou stopu v historii fotbalu. Pro mnohé je symbolem éry, kdy fotbal byl ještě o něco romantičtější a hráči jako on dodávali hře neopakovatelný šarm. Enzo Scifo navždy zůstane v paměti fanoušků jako „Král elegance“, který dělal fotbal krásnějším.