Když se řekne jméno Josef Masopust, mnoho lidí si okamžitě vybaví eleganci, fair play a jeden z největších úspěchů československého fotbalu. Byl to muž, který na hřišti působil jako pravý rytíř, a proto se mu také říkalo „Rytíř fotbalu“. Narodil se 9. února 1931 ve Střímicích u Mostu a už jako malý kluk miloval míč. Nikdo tehdy netušil, že z něj vyroste hráč světové úrovně, který získá ty nejvyšší fotbalové pocty a stane se vzorem pro generace sportovců. Jeho cesta na vrchol byla dlouhá, ale plná odhodlání a talentu, který si nemohl nikdo nevšimnout. Masopust se stal symbolem doby, kdy československý fotbal patřil mezi absolutní špičku na světě, a jeho odkaz žije dodnes.
Své první fotbalové krůčky udělal Josef Masopust ve svém rodném kraji, v týmech Baník Most a Vodotechna Teplice. Už tam ukazoval, že má něco navíc – neuvěřitelný přehled hry, skvělou techniku a schopnost číst hru soupeře. Nebylo divu, že si ho brzy všimly velké kluby. V roce 1952 udělal velký krok a přestoupil do pražské Dukly Praha, což byl tehdy jeden z nejsilnějších a nejúspěšnějších klubů v zemi. V Dukle Masopust strávil většinu své kariéry, konkrétně osmnáct let, a prožil s ní nejlepší léta. Získal s ní osm mistrovských titulů, což je dodnes obdivuhodné číslo. Byl mozkem týmu, srdcem zálohy a často i střelcem důležitých gólů. Jeho hra byla vždy čistá, elegantní a plná nápadů, což ho odlišovalo od ostatních.
Rok 1962 je pro Josefa Masopusta a celý československý fotbal rokem, na který se nikdy nezapomene. Na Mistrovství světa v Chile předvedl náš tým něco úžasného. Masopust byl kapitánem a největší hvězdou mužstva, které se probojovalo až do finále. Tam se utkali s Brazílií, která měla ve svém týmu takové legendy jako Pelé nebo Garrincha. Masopust dokonce ve finále otevřel skóre a poslal Československo do vedení. I když Brazílie nakonec zápas otočila a vyhrála 3:1, stříbrná medaile byla obrovským úspěchem, který nikdo nečekal. Masopustova hra na turnaji byla tak výjimečná, že ho odborníci z celého světa označili za nejlepšího hráče. Ještě v témže roce získal jako první Čechoslovák Zlatý míč (Ballon d’Or) pro nejlepšího fotbalistu Evropy. To bylo obrovské uznání a důkaz jeho světové třídy.
Kromě svých fotbalových dovedností byl Josef Masopust známý i svým chováním na hřišti. Vždy hrál s maximálním nasazením, ale nikdy ne zákeřně. Byl symbolem fair play. Jednou na mistrovství světa v Chile, když brazilský Pelé kulhal se zraněním, Masopust místo aby ho napadal, počkal, až se Pelé zvedne, a dokonce mu nabídl pomocnou ruku. Takové gesto se v drsném fotbalovém světě jen tak nevidí a ukazuje Masopustův charakter. Po dlouhých letech v Dukle, v roce 1968, se rozhodl zkusit zahraniční angažmá, což v té době nebylo pro československé sportovce snadné. Odešel do belgického klubu KSC Lokeren, kde strávil dvě sezony a ukázal, že i ve vyšším věku má co nabídnout. Tam také ukončil svou bohatou hráčskou kariéru.
S fotbalem se Josef Masopust nerozloučil ani po konci své hráčské kariéry. Brzy se pustil do trenérské práce. Trénoval například juniorské týmy v Belgii, pak se vrátil do Československa a vedl i svou milovanou Duklu Praha. Největší trenérský úspěch zažil v Brně, kde se Zbrojovkou Brno senzačně vyhrál ligový titul v roce 1978. Později vedl i československou reprezentaci, ale na jeho hráčské úspěchy už nenavázal. Josef Masopust zemřel 29. června 2015, ale jeho odkaz žije dál. Byl zařazen mezi 100 nejlepších fotbalistů 20. století a UEFA ho v roce 2003 jmenovala „Zlatým hráčem“ České republiky jako nejvýznamnějšího fotbalistu posledních padesáti let. V Praze má svou sochu a jeho jméno je navždy spjato s těmi nejkrásnějšími okamžiky českého fotbalu. Byl to nejen skvělý sportovec, ale i velký člověk, který svým chováním inspiroval miliony fanoušků. Jeho příběh je důkazem, že pílí, talentem a poctivostí se dá dosáhnout těch nejvyšších cílů.